Musím se kajícně přiznat, že mi nic neříkal ani název firmy vydávající tento počin, natož jméno samotné kapely. Připadám si docela trapně, protože nejspíš nejde o neznámé jméno a tak se dodatečně firmě i kapele omlouvám za neznalost. Vězte, že RAVENDUSK jsou formací pocházející z Polska a deska „Shadowcast“ je jejich debutem, který vydává slovenská firma METAL AGE. V promo materiálech je uvedeno, že se kapela potuluje po polské scéně již od roku 1997 a má za sebou jedno demo a současný počin. Hned si trochu předběhnu a prozradím, že vzhledem ke kvalitě a druhu hudby předpokládám, že Ravendusk jsou kapelou se slušnou reputací a v klubech na ně určitě chodí hodně lidí, ale mezi elitu jako ASGAARD nebo BEHEMOTH se zatím ještě zdaleka neprobojovali.

Hudebním směřováním mohou být polskou obdobou našich rytířů ADOR DORATH. Atmosférický obskurní doom s temnou příchutí černého kovu, který však v podání Poláků není obohacen o ženský mezzosoprán a tvoří ho poměrně klasická sestava dvou kytar, bicí, basy, kláves a vokálu. Srovnávám tyto dvě kapely hlavně proto, že obě mají podobný vývoj a kořeny a obě hrají dynamickou a chytlavou hudbu, ve které je dost místa pro klasická klišé (které je ovšem nám, slabým melancholikům, tak blízké), stejně jako pro jistou dávku invence.

Ano, je to deska, jaká už tu byla v mnoha obměnách. Už název kapely, desky a obal o tom svědčí. Depresivní, melancholická image, hudba protkaná emocemi, dobře zahraný doom s vlivy black metalu a sem tam nějaký středověký motiv. Ale je to zatraceně dobrá a chytlavá deska! Hned jak začala první píseň „Shadowcast“, zarazil mě trošku slabší zvuk a pekelný prasopal hned na začátek, ale hned poté nastupují ve středních tempech kytary, které vystřídala flétna se středověkým motivem, a krásně chytlavý refrén. Vysoká prokomponovanost skladeb dává vzniknout nepříliš originálnímu, ale chytlavému celku, ve kterém není prostor pro samoúčelnost.

Pokud jde o vokál, není prakticky co vytknout ani co vyzdvihnout. Řemeslná práce, vokalista samozřejmě není školený. Za zmínku stojí snaha o náladotvorbu blackovým vokálem, doomovým growlingem i čistým hlasem, který se však pohybuje v jedné oktávě, i když je procítěný a není falešný. Kytarové riffy a klávesy zcelují atmosféru a občas se slévají do velice zajímavých harmonií. Rozhodně bych vyzdvihnul bubeníka, který zjevně ví, jak se svým nástrojem zacházet. V prvních dvou písních se z artilerie valí notoricky známá tempa, ale ve třetí písni „Sinful vinosity“ ten hoch ukazuje, co v něm dříme. Rytmika rozhodně stojí za poslech.

Není třeba plýtvat zbytečně slovy. Shadowcast je prostě debutem kapely, která nikdy nebude v první lize. Přesto na ní kluci podali velice procítěný a dynamický výkon a vytvořili krásné dítě, které nebudete poznávat mnoho poslechů, ale proniknete do něj rychle a snadno bez zbytečné bolesti (Radalfe, co je tohle za pedofilní metaforu??? – pozn. red.). Určitě se k němu občas budete vracet a řeknete si: „Milují hudbu a proto ji tvoří. A hudba, jakou tvoří, nejlépe odráží jejich duše.“